Znáte ten pocit? Vstanete ráno a jste unavenou ještě předtím, než den vůbec začne. Přitom jste celou noc spaly. Přitom jste nic extra nedělaly. Přitom nemáte "důvod" se cítit tak, jak se cítíte.
Jenže vy víte, že ten důvod existuje. Jen ho těžko pojmenovat.
Únava, která nejde vyspat
Tohle není fyzická únava po maratonu. Je to únava z toho, že jste pořád "on", stále dostupné, stále připravené, stále řešící, stále starající se. Pro děti, pro partnera, pro kolegy, pro rodiče.
A pro sebe? Na sebe zbyde to, co zbyde. Což je většinou nic.
Tato únava se hromadí pomalu. Týdny, měsíce, roky. Jednoho dne se probudíte a zjistíte, že nevíte, co vás vlastně baví. Že nevíte, co chcete. Že jste se někde cestou ztratily.
Hlava, která nikdy nepřestane
Jedním z nejčastějších příznaků tohoto vyčerpání je přetížená hlava. Myšlenky se střídají jako záložky v prohlížeči, to-do listy, starosti, výčitky, plány, obavy o budoucnost.
A i když si lehnete, hlava jede dál.
Přemýšlíte o zapomenutých úkolech, o tom, co řeknete zítra, a zda děláte dost v rolích, které každý den zastáváte.
Tohle není normální stav. Tohle je přetížení.
Co s tím?
První krok je přiznat si, že to tak je. Že necítíte „jenom trochu únavy“. Že toho na vás opravdu moc je.
Druhý krok je dát si dovolení na to, abyste se o sebe postaraly. Nejen ve volných chvílích, které "zbydou". Ale skutečně, vědomě, záměrně.
Přesně s tím pracuji v sezeních Access Bars. Jemným dotekem na 32 bodů hlavy se uvolňuje napětí, které nosíte v mysli i v těle. Klienti mi po sezení říkají, že se cítí jako po opravdovém odpočinku, někdy poprvé za roky.
Začněte malým krokem
Nemusíte hned všechno měnit. Začněte tím, že si přiznáte, že takhle dál nechcete. Že si zasloužíte víc než zbytky energie po tom, co dáte všem ostatním.
A pak třeba přijďte na sezení. Bez očekávání, bez nutnosti nic vědět nebo připravit. Jen přijďte.