Nejspíš jste se to naučily velmi brzy. Že je lepší se postarat, než čekat na pomoc. Že je spolehlivé dělat věci sama. Že ostatní se na vás mohou spolehnout.
A stalo se to vaší silnou stránkou. Jste ta, co řeší. Ta, na kterou se volá. Ta, která organizuje, uhlídá, nezapomene.
Jenže silná stránka, která se nikdy nevypne, se časem stává zátěží.
Cena za to, že vše zvládáte
Nebývá zřejmá. Neobjeví se hned. Přichází v malých dávkách: trocha únavy navíc, trocha méně radosti, trocha větší podrážděnosti, trocha méně trpělivosti.
A pak jednoho dne zjistíte, že cítíte únavu ze všeho. Z práce, ze zodpovědnosti, z rozhodování, ale paradoxně i z odpočívání, protože ani v klidu nedokážete přestat myslet na to, co je potřeba udělat.
Zvládat všechno bez pomoci má svou cenu. A platí se průběžně, v drobných odečtech energie a radosti.
Odkud to pochází
Potřeba zvládat vše bez podpory má různé kořeny. Někdy je to výchova, ve které pomoc ostatních nebyla spolehlivá, a tak se oporou stala hlavně vlastní síla. Jindy jde o vztahy, ve kterých automaticky přebíráte péči, nebo o práci, kde se jako nejrychlejší cesta jeví udělat všechno bez pomoci.
Ať jsou kořeny jakékoli, výsledek bývá stejný: ztížený přístup k přijímání. Péče, pomoci, pozornosti, odpočinku.
Přijímání jako dovednost
Mnoho žen neumí přijímat. Odmítají pomoc, říkají "to zvládnu sama", cítí se nepříjemně, když je někdo pečuje o ně.
Ale přijímání je dovednost, ne slabost. A jako každá dovednost, dá se procvičovat.
Sezení Access Bars je mimořádná příležitost právě k tomu. Lehnete si. Přijdete jako ta, o kterou se stará někdo jiný. Nemusíte nic organizovat, rozhodovat, řešit. Prostě přijímat.
Pro mnoho klientů je to poprvé za velmi dlouho, kdy jsou v pozici, kdy o ně někdo pečuje. A je to silný zážitek.
Dovolte si být tou, o kterou se starají
Nemusíte být pořád ta, která dává. Zasloužíte si, aby se někdo postaral i o vás. Není to slabost. Je to lidská potřeba.