Přijdete. Nemusíte nic vědět, nic umět, nic si předem prostudovat. Dveře jsou otevřené a já vím, že to může být poprvé, co jdete na něco, o čem nevíte skoro nic.
Na začátku si krátce promluvíme. Pár minut. Řeknete mi, jak se cítíte, jestli je něco, co potřebuji vědět. Není to výslech, je to jen chvíle, aby se naladilo, co přijde. Potom se lehnete oblečená na lehátko. Zůstanete pohodlná, zakrytá. Hudba v pozadí, tlumené světlo.
Pak položím ruce na vaši hlavu. Velmi jemně, na specifická místa. Nebudete cítit tlak, žádné pohnování, žádnou manipulaci. Prsty jen spočívají. A přesto se uvnitř něco děje.
Sezení trvá hodinu, hodinu a čtvrt. Za tu dobu se nemusíte soustředit na nic. Nemusíte nic sledovat, nic vyhodnocovat, nic komentovat. Mnoho lidí v průběhu usnou. Jiné jsou v tak hlubokém klidu, že se ani nepohnou. Obojí je správně.
Neexistuje špatný způsob, jak být na sezení. Vaše tělo ví přesně, co dělat.
Na konci si dám chvíli, pak vás potichu přivedu zpátky. Zeptám se, jak se cítíte. Nikam nespěcháme. Vstanete, až budete chtít, a klidně chvíli zůstanete sedět. Do svého dne se můžete vrátit s větším klidem a lehkostí.