Někdo popisuje teplo proudící hlavou, jiný člověk lehké snění nebo tiché slzy bez jasného důvodu. Někdo necítí vůbec nic výrazného, a přesto po sezení vnímá změnu.
Všechny měly pravdu. Všechny měly přesně to, co potřebovaly.
Access Bars nevyvolává konkrétní zážitek, který by bylo "správné" mít. Tělo si vybírá samo. Někdo cítí jemné brnění v místech dotyku. Jiný hlubší a těžší uvolnění, jako by konečně pustil něco, co držel roky. Mnoho lidí usnou, přestože přišly naprosto bdělé. Jiné jsou po celou dobu v klidném vědomém stavu, jen daleko od každodenního hluku.
A pak jsou ty, které neví, jak to popsat. "Necítila jsem nic zvláštního, ale ta hodina uběhla jako minuta." Nebo: "Myšlenky prostě byly pomalejší." To také něco je. To je vlastně hodně.
Méně dramatické neznamená méně hluboké. Tišší zkušenost může být právě ta, která něco změní.
Co necítit je taky v pořádku: nutnost "otevřít se", vidět obrazy, mít zjevení, nic si pamatovat, platit vstupné do mystiky. Access Bars je pragmatická technika, ne obřad. Přijdete, lehnete si a dostanete odpočinek. Co přijde navíc, přijde samo.